RECENZE: Radiožurnál mučí muzikou a uslintanými moderátory

Naladit si české rádio a vydržet při jeho poslechu je čím dál tím víc naprosto nadlidský výkon… Už totiž najít rádio, které Vás nebude štvát mluveným slovem nebo přiblble dokola se opakující muzikou, je umění. Při svých cestách po Česku jsem se naposlouchal desítek stanic od veřejnoprávního Radiožurnálu až po menší soukromá rádia a tak si troufnu postupně srovnávat a psát názory na jednotlivé stanice… Dnes začnu Radiožurnálem.

Největším problémem Českého rozhlasu 1 je muzika. Je pro mě záhadou, proč veřejnoprávní česká stanice nemůže hrát alespo�? o trochu modernější styl současné muziky. Proč i na ČRo 1 musíme denně několikrát poslouchat tisíckrát ohrané songy od Chinaski, kapely Kryštof, Abby nebo Robbieho Williamse. Proč Radiožurnál do svého playlistu zařazuje jen „časem prověřené hity“?.

Je přeci spousta aktuálních songů, u kterých je dopředu víc než jasné, že se hity stanou, a že je v budoucnu stejně ČRo zařadí. Proč tedy nejmodernější z kanálů Českého rozhlasu není trochu odvážnější a neinspiruje se třeba u našich zahraničních sousedů? Opravdu musíme poslouchat stále stejný styl muziky každý den a kolikrát i ty samé písničky? Opravdu je nutné se držet hesla: „hlavně aby to nikoho nenaštvalo…“?

Uvědomuje si vůbec někdo, že generace současných třicátníků (ano, je mi 33) chce slyšet i něco jiného než pořád dokola to samé z let minulých? Že jsme vyrůstali na osmdesátkách a devadesátkách, a že současnou hudební scénu taky vnímáme a rádi bychom ji slyšeli i z veřejnoprávního rozhlasu? Zjevně ne…

A tak do nás Radiožurnál vesele dál pumpuje Abbu, Beatles a k tomu už zmíněné odrhovačky Kryštofů, Chinaski a v horším případě třeba Olympic. Nic proti kvalitám hudby 60. a 70. let, ale přiznejme si: současná hudební scéna na jedničce Českého rozhlasu prostě chybí úplně. A to bohužel platí i pro jeho přímou konkurenci: Impuls.

Radiožurnál je skvělý po stránce obsahu – zprávy nemají v českém éteru konkurenci, publicistika stejně tak, moc se mi líbí 20. minut Martina Veselovského nebo Heleny Šulcové (řekl bych, že Helena Šulcová je dokonce lepší Martin Veselovský, ale to je věc názoru a vkusu), jako řidič vždycky ocením dopravu, navíc s aktivním signálem RDS (k tomu Impuls snad nikdy bohužel nepřistoupí) – a tak odpustím i jeden velký nešvar moderátorů Radiožurnálu. A to je věčná „uslintanost“ některých z nich.

Hlavně ti starší snad přímo ve studiu u mikrofonu popíjí kávu a sliny jim pak při moderovaných vstupech doslova tečou z úst… Zní to hrozně. Naopak velmi svěžím přínosem jsou moderátoři mladší. Když pominu už zmíněnou Šulcovou a Veselovského, velmi dobře zní z rádia Jiří Chum, Daniela Karafiátová, Hanka Shánělová, Michaela van Erne i víkendový non-stop moderátor Václav Žmolík.

Na druhou stranu zrovna pozitivně na mě nepůsobí například Patricie Strouhalová (i když je pravda, že zas tak často ji na ČRo 1 už neslýchávám), u které mám pocit, že při moderování každou chvíli musí usnout a já mám potřebu jí popohánět, aby se konečně už vymáčkla a sdělila, co sdělit chce. Tenhle problém s ní ale mám od té doby, co přestala „moderovat“ televizní zprávy ze čtecího zařízení.

Dalším velkým nedostatkem našeho veřejnoprávního rozhlasu, a to všech jeho okruhů, jsou internetové stránky na www.rozhlas.cz – něco tak nepřehledného a designově zastaralého jsem už dlouho na českém webu neviděl.

Příště se zaměřím na česká hudební rádia pro mladé. A servítky si brát moc nebudu, protože jestli Radiožurnál má nedostatky hlavně v hudbě, rádia typu Evropa 2, Fajn rádio apod., mají rezervy snad úplně ve všem… Ale o tom až příště.

• Vítek Havliš