Facebook je fenomén, který si bohužel spousta, zejména mladých, lidí tak trochu plete se seznamkou. A jak se tedy na „fejsu“ můžete seznámit? Je to snazší, než si myslíte. Stačí k tomu několik kliků myší. Zhruba tak dva…

Nejzákladnějším způsobem, jak dát druhému vědět, že se o něj zajímáte, je totiž tzv. ŠŤOUCHNUTÍ (anglicky POKE). Stačí objevit profil subjektu vašeho zájmu a šťouchnout si. Tlačítko pro šťouchnutí najdete přímo na profilu dotčené(-ho), pod ozubeným kolečkem… Seznam jedinců, kteří do vás „strčili“ pak na hlavní stránce vlevo.

Významů šťouchnutí je hned několik. Od nevinného: zrovna jsem si na Tebe vzpomněl, až po význam, který se šíří právě hlavně mezi teenagery. Ti totiž tvrdí, že šťouchnutí na Facebooku = chci s tebou šťouchat (rozuměj mít sex).

No nevím, jestli to tak opravdu je. Protože pokud ano, tak se mnou aktuálně chce spát asi tak 30 lidí denně. :-)

A co vy? Šťoucháte do toho, kdo se Vám líbí, a koho chcete „dostat“, nebo spíš jen tak pro zábavu. A když vás šťouchne jedinec, o kterého byste v reálu ani nezavadili, vrátíte mu šťouchanec zpátky, nebo si vybíráte?

A šťouchnete třeba právě teď do mě? (www.facebook.com/vitek.havlis) :-)

• Vítek Havliš

I přesto ale budu věřit, že ho zvládnete líp, než ten právě končící a hlavně, že si alespoň občas najdete chvíli na některý z mých článků…

Za sebe Vám můžu slíbit jediné – moje stránky budou fungovat i dál a moje články budou pořád stejné, ne-li lepší, než doposud :-)

A jako vždycky – nebojte se komentovat a říct svůj názor… Tady se to smí :-)

Váš Vítek

Poznáte, jakou písničkou se Michal David, zdá se, víc než inspiroval?

Nejdříve „Dlouhá noc“ od Heleny Vondráčkové:

A teď si poslechněte originál, ze kterého Michal David nejspíš čerpal skoro celý podklad…

Pořád nic? Schválně, odebereme ze skladby „Beautiful Life“ skupiny Ace Of Base zpěv a vy si zkuste sloky a refrény zazpívat sami…

Taky se vám zdá, že „Dlouhá noc“, je jen jiná melodická linka na základ písničky „Beautiful Life“ skupiny Ace Of Base? Náhoda? Záměr…? Kdo ví… :-)

• Vítek Havliš

Dara Rolins - "Stereo"

Zatímco nedávno recenzovaná deska Petra Kotvalda dostala nášup hlavně za to, že nepřináší nic nového, v případě Dary se to naštěstí říct nedá. Takhle má vypadat a znít moderní album z roku 2011.

Už jen booklet na vás skutečně zapůsobí. Dara udělala vážně maximum pro to, abyste si desku nestahovali z netu, ale zašli si ji koupit do obchodu. Tedy pokud o ni opravdu stojíte, a nechcete si ji poslechnout jen ze zvědavosti.

CD se prodává v podobě malé knížky. Tvrdé desky, spousta fotografií, samozřejmostí jsou texty ke všem písničkám (kromě bonusové „Chyť ma (jestli na to máš)“ a v některých baleních ještě navíc najdete dárkový kupon přímo od Dary.

Ale teď už k tomu nejdůležitějšímu – k hudbě. V jedné z recenzí jsem zaznamenal povzdech nad tím, že při finalizování cédéčka se mělo škrtat, že působí roztříštěně. S tím tak úplně nesouhlasím. Ano, zvukově se vám dostane tanečních spodků, popíku, kytar, náznaku r&b, nebo rapu, ale všechno je to tak nějak krásně propojené a vyvážené a každá změna přichází právě tak akorát včas, než aby hrozilo, že se začnete nudit.

Zvláštní kapitolou celé desky jsou texty. Darina totiž zpívá buď slovensky, nebo anglicky. A zatímco u naprosté většiny českých zpěváků byste si řekli, že by měli zpívat anglicky, protože čeština není zrovna zpěvný jazyk, při poslechu Sterea si mnohokrát řeknete pravý opak. Vlastně skoro pokaždé, když Dara začne anglicky. Ne, že by to neuměla, ale i v jejím případě se ukazuje, jak náročnou disciplínou zpívání v angličtině je. I Dara pořád ještě zní tak nějak slovansky a tvrdě…

Dara při práci ve studiu (zdroj: www.facebook.com)

Zato, když to na vás vybalí svoji úžasnou slovenštinou, s neuvěřitelně vychytanými texty (většinou svými vlastními), je to úplně balzám na uši. Deska v tu chvíli dostane naprosto jiný rozměr. Dara totiž umí vyprávět příběh a její texty jsou plné krásných emocí. Největší dávka jich k vám doputuje z „R.I.P. Alex“, věnované před časem zemřelému vizážistovi Branislavovi Hromkovi (známému právě pod pseudonymem Alex). Písnička, pod kterou jsou podepsaní pánové Mark Davies a Darren Beale z Kosheen sice vzdáleně připomíná hit „Doesn’t Mean Anything“ od Alicii Keys, ale autoři dokázali s melodickou linkou naštěstí vždycky včas zatočit někam jinam, aby z toho nebyl průšvih.

Na textu s Darou spolupracovala Darina Lenártová a musím uznat, že i tentokrát se moc povedl. Žádné kýčovité klišé, naopak spousta vkusného citu a z každého slova sršící opravdová bolest a stesk po blízkém příteli, kterým Alex pro Daru byl. Všechno završí odkaz na hit „There Must Be An Angel“ od Eurythmics a emotivní smyčcový part v závěru skladby…

Dara si na desku pozvala hned několik spolupracovníků a kamarádů… V plouživých „Otázkách“ jí luxusně sekunduje Dan Bárta, v „Love Crush“ pro změnu Helena Zeťová, v „Ďaleko mi neuleť“ si dokonce Dara maminka povídá se svojí dcerou Laurou. A světe div se – čekali byste, že to bude nejtrapnější moment alba? Ani náhodou. Krásně to do písničky sedí a když Laura maminku napomene „neblbni“, tak víte, že je konec. Melodii pro tuhle písničku Daře napsala Jana Kirschner…

O dobré desce se nepíše moc snadno, protože v podstatě pořád musíte jen chválit, a tak vypíchnu alespoň nejsilnější momenty celého alba… Mezi ně určitě patří „Naskoč a leť“ (opět pro Daru napsali Kosheen), „Ďaleko mi neuleť“, už zmíněná „R.I.P. Alex“, ale i singlová „Nebo peklo raj“, nebo „Otázky“ s Danem Bártou. Ale je jich mnohem víc. Vlastně jak tak Stereo poslouchám poněkolikáté za sebou, zjišťuju, že na desce není jediné vyloženě slabé místo. Kéž by něco takového mohli říct i ostatní čeští a slovenští interpreti.

Dara při práci ve studiu (zdroj: www.facebook.com)

A tak vás budou bavit jak klidnější kousky, tak tanečnější „Fóbia“ (mimochodem 2. singl), nebo hodně povedená předělávka „Eye In The Sky“ od Alan Parsons Project, zvukově naprosto vychytané „U Owe Me“ a „Slap My Ass“, nebo jediná rapovaná věc „Čo by bolo keby…“, opět s geniálním textem plným parádních nápadů.

Dara se dokázala obklopit skvělým týmem (už zmiňovaní Kosheen, DJ Mike Trafik, Tomi Popovič, Jan Kleník z Ohm Square nebo producent Dan Hádl) a společně vytvořili jedinečnou, melodicky, textově i technicky naprosto vychytanou desku, která s klidem může aspirovat na titul „Deska roku 2011“. Vedle ní se všichni Davidové, Kotvaldové a Xindlové musí červenat v koutě. Protože moderní současná hudba má vypadat právě tak, jak to dělá Dara. A díky tomu jí odpustíte i takové maličkosti jako místy nedokonalou angličtinu nebo občasné tlačení na pilu při zpěvu.

Mimochodem, víte, že původně se Dara Rolins jmenovala Darina Gambošová? :-) Ale to jen tak pro zajímavost… Rolins jí sluší mnohem víc.

DARA ROLINS – Stereo (Dansid Production & EMI Czech Republic, 2011)
HODNOCENÍ: 95 %

• Vítek Havliš

Záběr z videoklipu "This Life"

Možná se mnou nebudete úplně souhlasit (s čímž tak trochu počítám), ale český videoklip se už notnou řádku let potácí od ničeho k ničemu. Jakoby čeští režiséři neuměli, nebo nechtěli natočit moderní a efektní videoklip. A tak například projekty typu Verona Petera Fidera dávají vydělat profíkům v Polsku a u nás v Česku vesele vznikají šílené blbůstky (Patricie – Zvyřátka) nebo neuvěřitelné šílenosti, jako třeba nový klip Michala Davida a Lucky Vondráčkové „Byla to láska“. Když pomineme písničku samotnou, tak klip je ukázkou naprostého amatérismu. Od kostýmů, přes choregorafii, až po nekvalitní klíčování a téměř žádnou postprodukci.

Ale jak už jsem poznamenal na začátku – blýská se snad na lepší časy. Povedlo se mi úplnou náhodou narazit na nový český videoklip zpěvačky Victorie – „This Life“. Nechci teď rozebírat písničku samotnou (která mimochodem ve svojí kategorii s přehledem dosahuje evropského nadprůměru), mnohem víc mě zaujal právě videoklip. Je totiž právě takový, jaký byste čekali. Victoria je neuvěřitelně sexy, klip je roztancovaný, má tempo, náznak příběhu (i když klišovitého – ale to je u tohoto stylu muziky naprosto očekávatelné a ničemu to nevadí), je skvěle natočený, jsou na něm vidět hodiny práce ve střižně a perfektně k písničce sedí a pomáhá jí o level výš.

Karel V. Dlabač při natáčení

Režisérem klipu k „This Life“ je mladý, nadějný – nicméně nikoliv nezkušený – režisér Karel V. Dlabač, s pomocí kolegů Tondy Krista a Tomáše Markvarta. Karel V. Dlabač má za sebou už několik hudebních videoklipů, a ačkoliv i ty jeho předchozí patřily k tomu lepšímu, co se u nás tvoří, novinka pro Victorii je obrovským posunem kupředu.

Je rozhodně velká škoda, že Karel V. Dlabač už dávno nedostal mnohem víc prostoru, protože právě v tomto případě dokázal, že v tolik náročné disciplíně, jakou natáčení videoklipů je, patří u nás jednoznačně ke špičce.

Doufám, že o něm brzy znovu uslyšíme (a hlavně od něj něco uvidíme).

Ale dost psaní o klipu… Nejlíp uděláte, když se na něj podíváte a uděláte si názor sami:

• Vítek Havliš

Petr Kotvald a jeho vydavatelství v promo článcích vyprávěli, že Petr Kotvald zdrsněl a že jeho nová deska bude mít moderní sound. Pravda, Petr zdrsněl, ale bohužel jen na některých fotkách v bookletu. Nechal si narůst strniště a na povedených snímcích Lenky Hatašové pózuje třeba v tílku nebo na motorce.

Tím ale veškerá změna končí. Kotvaldova poslední deska totiž nepřináší vůbec nic nového. To sice může potěšit jeho fanoušky a fanynky, ale řekněme si upřímně, ty by potěšilo, i kdyby se Petr konečně odhodlal k nějakému posunu a nezamrznul v soundu začátku devadesátých let. Přínosem takové změny by naopak bylo, že by Kotvald možná přilákal i nové posluchače.

Nic takového se ale nekoná. „Právě tady, právě teď“ přináší 13 songů, které jste už slyšeli 10x předtím. Pod albem je podepsaný stejný tým, který Petra provází snad posledních dvacet let. Bohužel. Dost často totiž vykrádají sami sebe. Ukázkovým příkladem je třeba dvojka na desce „Bonus mýho života“, která je přesnou kopií dávného hitu „Milujem se čím dál víc“. Petr Kotvald se kdysi nechal slyšet, že takový hit se povede jednou za x-let a čeká, až se to podaří znovu. A možná právě proto Jindřich Parma natvrdo zkopíroval sám sebe, lehce upravil refrén a světlo světa spatřil „Bonus mýho života“, který je míň povedenou kopií už zmíněného „Milujem se čím dál víc“. Stejná melodie ve slokách, stejné akordy, rytmus, podobné aranže. Nejsmutnější na tom je, že i přesto je „Bonus“ jedním z nejsvětlejších míst alba.

Čeští rádoby diskotékoví umělci se v posledních měsících probudili a nabuzeni poslechem desek Lady Gaga tvrdí, že, jejich nová tvorba je právě moderními trendy alá Gaga ovlivněna. Nedávno s takovým prohlášením přišel Michal David (recenzi na jeho obskurní desku „Čas vítězství“ čekejte už brzy), před časem se o tom zmínil právě i Petr Kotvald.

A skutečně se na desce s kolegou Parmou o jakousi inspiraci Gagou pokusili. Konkrétně ve skladbě „Oči ptáka“, která od začátku až nápadně připomíná „Alejandro“. Samozřejmě s podstatně horším zvukem, melodií i aranžemi. Ani tu kopii neumíme udělat dobře… Nebo spíš bych řekl, že ji umíme udělat sakra špatně.

Poslední desky Petra Kotvalda mají dva základní problémy… Ten první se jmenuje Jindřich Parma a ten druhý Pavel Cmíral. Parma nemá úplně špatné nápady na melodie, naopak, v některých případech se mu zajímavá linka skutečně povede (např. „Dlouhá pouť“, „Erotika“, „Dál sníh padá“ nebo „Co mám to chtěj‘“). Průšvihem jsou ale aranže a samply, které používá. Všechno to tak nějak těžkopádně „sedí na zadku“, zvukově je to pořád stejné už desítky let, žádná změna… Občas se Parma spustí trochu víc než je zdrávo a pak z toho vznikne jeden velký chumel zvuků, zastaralých efektů a vy máte pocit, že vám při poslechu desky soused odvedle vrtá vrtačkou do zdi… („Oči ptáka“, „Stop“)

Tím druhým problémem na Kotvaldových deskách jsou bohužel texty. Ty kdysi Pavel Cmíral uměl hodně dobře, ale v posledních několika letech to vypadá, že ho buď Parmova hudba přestala inspirovat, nebo prostě došly nápady.

Vrcholem desky pak je pokus o jakési navázání na hit „Pražský haus“, který Hipodrom Jindřicha Parmy v čele s Petrem Kotvaldem natočil v roce 1989. Tenkrát Parma přišel s novým tanečním zvukem… Letošní (a přiznejme si, že zbytečná) verze se jmenuje „Pražský disko“ a oproti svému předchůdci působí tak trochu zastarale.

Co se ale celkem povedlo je vánoční záležitost „Dál sníh padá“. Překvapivě slušný text, dobře smíchané vokály a i Petrovi písnička sedla. Bohužel i ona ale má stejný „disko“ spodek, jako celá deska. Takže se to zas tak nějak těžkopádně vláčí… Jako byste jeli na saních v zápřahu sobů, kteří chtějí utíkat dopředu zasněženou krajinou, a vy je držíte zpátky a táhnete k zemi.

Po poslechu desky Petra Kotvalda „Právě tady, právě teď“ jsem tak trochu zklamaný… Desce chybí silný hit, marketing sliboval změnu, ta ale nepřišla a co víc: Petr a jeho tým, zvukově ustrnuli někde v roce 1990. Petrovi a jeho hlasu by přitom mnohem víc než oldies-disko slušela akustická kytara, klavír, housle… Zkrátka něco mnohem komornějšího. Protože zpívat fakt umí.

PETR KOTVALD – „Právě tady, právě teď“ (EMI Czech Republic, 2011)
HODNOCENÍ: 55 %

• Vítek Havliš

Gurmánské vejce v aspiku vyrábí společnost Gurmán Klub s. r. o., se sídlem v Kamenných Žehrovicích a krásným sloganem „Kvalita bez kompromisů“. Na svých stránkách uvádí, že firma vznikla v roce 1995 a od té doby si úspěšně buduje svoje renomé především díky kvalitě výrobků, souvisejících služeb a zákaznickému servisu…

No nevím… Pod víčkem jimi vyrobeného vejce v aspiku jsem totiž kromě šunky, bramborového salátu, vajíčka a zeleniny našel i ošklivou plíseň. Když se objevila u jednoho balení, okamžitě jsem otevřel i druhé, abych se přesvědčil, jestli je alespoň jedno vejce v pořádku… Bohužel nebylo, pod druhým víčkem byla plíseň ještě větší.

Zboží jsem skladoval v lednici a do konce data spotřeby (10. listopadu 2011) ještě dnes zbývá více než 17 dní.

Tak nevím kde se stala chyba? U firmy vyznávající  kvalitu bez kompromisů nebo v Globusu, kde je svět ještě v pořádku?

AKTUALIZOVÁNO: Během odpoledne jsem dostal e-mail z vedení Zličínského hypermarketu Globus, kde jsem si vejce v aspiku koupil. K případu se postavili opravdu férově a proklientsky:

Vážený pane Havliši,

děkujeme za informaci. Nepříjemnosti způsobené zakoupením tohoto výrobku je nám líto.

Vzhledem k tomu, že se jedná o vakuovaně balený výrobek, vypadá to, že během transportu nebo při balení se porušila těsnost a vlivem působení vzduchu tak vznikla pod víčkem plíseň. Na výrobek se samozřejmě vztahuje reklamace, prosím tedy, abyste kontaktoval vedoucí čerstvých potravin paní Jančovičovou na tel. č. 251 037 321, která ji s Vámi vyřídí a projedná s dodavatelem. Zároveň prověříme celou dodávku.

Děkuji za pochopení.

S pozdravem

Marie PAČESOVÁ
Sekretariát vedení hypermarketu

Krátce poté přišel také e-mail od výrobce Gurmánského vejce v aspiku:

Vážený pane,

Dnes jsme provedli podrobnou analýzu situace. Prověřili jsme referenční vzorek na prodejně HM Globus Zličín. Zároveň jsme analyzovali referenční vzorek dané šarže (10.11.2011) uchovaném ve sledovacím chladicím boxu v našem výrobním závodě. Provedli jsme místní šetření dotčené technologie, obalů, AL Folie, jakož i dohledatelnost dané vyrobené šarže, na jaká místa byla expedice výrobků uskutečněna. Vše se zdá býti v pořádku, neobjevili jsme žádnou závadu. Všechny referenční vzorky jsou bez vad, jak z HM Globus tak naše referenční. Nejsme tedy s to podat 100% vysvětlení, kde mohla závada vzniknout. Zřejmě došlo k mechanickému poškození sváru víčka AL k PVC kelímku. Tato závada se mohla stát při manipulaci kdekoliv při cestě výrobku na regál HM. I sebemenší absence hermetičnosti sváru může způsobit průnik vzduchu k výrobku a tím vzniku procesu plísně. Jak jsem Vám již sděloval v předchozím přípisu, vyrábíme měsíčně 30-50 tis. ks bez jakýchkoliv reklamací.

Je nám tedy líto, pokud jste se stal obětí opravdu pro nás záhadné vady. Pokud jste se již s reklamací neobrátil na HM Globus, rádi bychom s Vámi předmětnou reklamaci vybavili.

Předpokládáme Vaší reakci včetně kontaktních údajů, chtěli bychom Vám vzniklou újmu jakkoliv kompenzovat. Pevně věříme, že i přes tento zážitek zachováte generálně přízeň lahůdkářským výrobkům a Vaše případná další koupě Vás přesvědčí o tom, že se zřejmě jednalo o nešťastnou a vyjímečnou shodu náhod.

Děkuji a jsem s pozdravem.

Václav Balšán
GURMÁN KLUB, s.r.o.
Karlovarská 532
273 01 Kamenné Žehrovice

Věřím tomu a postoje výrobce i hypermarketu si vážím. 

•  Vítek Havliš

Musím uznat, že způsob, jakým Vodafone vnucuje svým zákazníkům speciální Vodafone Raiffeisen kreditní kartu je originální, ale současně hodně urputný. Nejdřív jsem dostal poštou obálku, ve které byla čtvrtka a v ní zasunutá fixa. K tomu popisek, že si mám začít trénovat podpis, protože ho brzy budu potřebovat na novou kreditní kartu… To určitě,  zasmál jsem se a čtvrtku hodil do koše. Fixu jsem si nechal – určitě se bude hodit….

Po cca 14 dnech mě začali pracovníci červeného operátora bombardovat svými telefonáty. Dovolali se mi až na šestý pokus. Samotný telefonát ale stál za to. Slečna se silným moravským přízvukem začala vyzvídat absolutní nesmysly. Ptala se třeba kolik utratím za potraviny (odmítl jsem sdělit) a co bych udělal s výhrou 30.000 Kč. Řekl jsem, že bych jel třeba na dovolenou. Tahle moje odpověď slečnu natolik potěšila, že mi vzápětí položila další zákeřnou otázku. Jestli k moři nebo na hory… Když jsem zvolil moře, úplně roztála – jako bych tam snad plánoval letět s ní – a dodala, že tam musí být krásně, když je teď taková zima. Má smůlu  holka, nikam spolu nepoletíme :-)

Další otázka směřovala k přírodě. Prý jestli chodím na procházky do přírody (že by očekávala alespoň pozvání na rande?) a jestli třídím odpad. Na procházky nechodím, ale odpad třídím. A to jí udělalo obrovskou radost… „Za to vás chválím,“ ohodnotila moje třídění. No na nic jiného, než na pochvalu od Vodafone, jsem dneska fakt nečekal… :-)

Když už jsme byli u té ekologie, tak se telefonistka rovnou zeptala, jestli vím, že Vodafone sází stromky. Řekl jsem, že vím a vzápětí jsem byl postaven před nelehkou úlohu… „Kdybyste si mohl vybrat, chtěl byste abychom za Vás vysadili smrček, borovičku, nebo snad dub?“… Vědom si toho, že si stejně vybrat nemůžu jsem milou Moravanku usadil slovy, že mi to je úplně jedno. Zklamaně výslech ukončila a přehodila výhybku k tomu, proč doopravdy volala…

Tušíte správně, pravým důvodem byla nabídka „velmi výhodné“ kreditní karty, která vznikla spoluprací Vodafone a Raiffeisenbank. Vzhledem k tomu, že jsem odpůrce kreditních karet, slečnu jsem po chvíli přerušil a poděkoval jí s tím, že o kreditní kartu skutečně nemám zájem.

Celkem příjemně jsme si popovídali, alespoň mě těch 5 minut klábosení o ničem vytrhlo z pracovního zápřahu. Nicméně nemůžu se zbavit přesvědčení, že kdyby Vodafone, místo sázení stromků a vymýšlení způsobů, jak  ještě víc zadlužovat občany ČR, raději upravil svoji cenovou politiku (abychom neměli nejdražší volání v Evropě), udělal by určitě mnohem líp.

• Vítek Havliš

Říká si PhatGayKid a nic moc o něm na internetu nenajdete. Faktem je, že tenhle homosexuální zženštilý tlouštík s šálou má přes 25 tisíc stálých odběratelů a skoro 6 milionů shlédnutí jeho videí. Nejsou to převratná čísla, dokud si některý z jeho výtvorů nepustíte.

Něco takového jste totiž určitě ještě nikde neviděli a hlavně neslyšeli. Abyste byli připraveni, je potřeba si říct, že PhatGayKid vůbec neumí zpívat, je to, čemu se říká „vykroucený“, ale přesto ho taky budete milovat – anebo nenávidět. Přesně jak jsem psal na začátku.

Otázkou je, jestli to všechno myslí vážně, protože občas to vypadá, že záměrně hodně přehrává a z celého „zpívání“ si dělá dost legraci. Pak vás ale napadne, že něco takového se snad ani vymyslet nedá a PhatGayKid opravdu takový magor je. Všechna videa najdete na Youtube, já vám nabízím jeho nejpovedenější kousky… Koukejte až do konce, vždycky to stojí za to…

KESHA – Tik Tok
JUSTIN BIEBER – Baby
(MADONNA) GLEE – Like A Prayer

A kdybyste chtěli zpívat tak dobře jako PhatGayKid, tak tady máte jedinečnou LEKCI ZPĚVU. 

Tak co na PhatGayKida říkáte? :-) Je to recese, nebo to myslí vážně? :-)

• Vítek Havliš

Měl jsem štěstí na luxusní obsazení (fantastický Ondra Brzobohatý, Zuzana Norisová, Dasha, Ivana Chýlková, Milan Šteindler, Lumír Olšovský…) a možná i proto jsem si pro sebe „Vraždy“ ocenil na 90 %.

Jestli máte rádi muzikály (a teď nemám na mysli pokusy o ně, typu: „Kleopatra“, „Kat Mydlář“ apod.), určitě na tuhle muzikálovou kriminální komedii do Karlína zajděte. Budete se fantasticky bavit, děj vás strhne, o perfektních hudebních a pěveckých číslech ani nemluvím. A konečně se i u nás dočkáte naprosto světové výpravy. Na téhle show se prostě nešetřilo, a je to na ní sakra vidět!

Tohle se režisérovi Antonínovi Procházkovi opravdu povedlo – lístky si můžete objednat tady: www.hdk.cz

HODNOCENÍ: 90 %

• Vítek Havliš